Před 75 lety napadlo hitlerovské Německo Sovětský svaz.

Napadení Sovětského svazu bylo výsledkem tolerance a skryté podpory tzv. západních demokracií tomu, že Německo flagrantně porušovalo omezení stanovená pro jeho ozbrojené síly po porážce v první světové válce. Velká Británie, Francie a USA se domnívaly, že politikou ústupků Hitlerovi dosáhnou obrácení jeho pozornosti vůči Sovětskému svazu a že Německo odvede za Západ špinavou práci při zničení SSSR.

Operace Barbarossa byla zahájena 22. června 1941 a skončila v prosinci 1941 v bitvě před Moskvou, když vyčerpaná německá vojska nedokázala v krutých zimních podmínkách a za sílícího odporu Rudé armády pokračovat ve svém postupu a přešla do obrany.

Německé síly zajaly v průběhu operace Barbarossa miliony sovětských válečných zajatců, kterým se nedostalo ochrany dle Ženevských konvencí. Většina z nich se nikdy nevrátila živých. Německo záměrně vyhladovělo vězně k smrti jako součást plánu, který měl za cíl snížit počet obyvatel východní Evropy a pak ji znovu osídlit etnickými Němci.

Německé vrchní velení ale výrazně podcenilo schopnosti sovětské výkonné moci. Němci se nesprávně domnívali, že sovětská vláda je neefektivní a neschopná. Vyhlídky na rychlé vítězství opírali zejména o víru v rychlý pád sovětského komunistického systému a celkové státní organizace. Sovětský systém se však ve válce projevil jako velmi pružný a překvapivě přizpůsobivý.

Tváří v tvář zdrcujícím porážkám byli Sověti schopni demontovat fabriky ohrožené německým postupem, a většinu svých nejdůležitějších fabrik spolu se zkušenými dělníky přemístit do bezpečných oblastí mimo dosah německých armád a letectví.

Navzdory ztrátě důležitých ložisek nerostných surovin, významných průmyslových oblastí a velkého množství pracovních sil v chaosu, který vypukl po německé invazi, se jim podařilo vybudovat dostatek průmyslových podniků, které jim v rozhodujícím momentě války dodávaly dostatek vojenského materiálu. Díky tomu se sovětská vláda nikdy nedostala do zvlášť kritické situace, kdy by musela čelit zhroucení systému a po celou dobu si udržela pevnou kontrolu nad sovětským válečným úsilím.

Němci podcenili obyvatele Sovětského svazu jako celek. Obecně si představovali sovětské vojáky jako slabé a většinu z nich vnímali jako podřadné lidské bytosti. Během následujících bojů však byli němečtí vojáci ohromeni odhodláním a zuřivostí, s níž Rudá armáda často bojovala. Plánovači byli zaskočeni mírou utrpení, kterou sovětští lidé dokázali snést a přitom dále pracovat či bojovat.

Protiútok, do kterého postupně přešla Rudá armáda, znamenal tolik očekávaný obrat ve vývoji druhé světové války, kde do té doby německá vojska pouze vítězila. Sovětský svaz se tak zasadil rozhodující měrou o osvobození nejen svého území, ale také evropských států a v konečné fázi o porážku fašistického Německa.

Napsáno s použitím podkladů z Wikipedia.org pro Bigbloger.lidovky.cz

Rudolf Hruboň